E-meeting Rothenburg 2003

Po jarním E-meetingu v Traunreutu jsme letos poprvé navštívili setkání elektroletců v Rothenburgu, které organizuje místní modelářský klub. Meeting nám byl německými přáteli-elektroletci doporučen jako hojně navštěvovaný domácími špičkami a přitom ne tak masový jako Aspach. V čele organizátorů stojí Wilfried Theuerlein, jeho sympatická paní pak v čele početného podpůrného týmu.

Pitts Special - nový favorit Franze Schmida, bohužel jsme ho neviděli létat. Franz dovezl na meeting více nových modelů a nestačil je všechny "dodělat".

Ale od začátku. Příjezd do Rothenburgu se trochu opozdil (zapomenout cestovní pas doma na Moravě a přijít na to v Praze je tak snadné ...). Problémy, které začaly hned na začátku cesty, vyvrcholily přiznáním Lojzy - hlavního iniciátora expedice, že zapomněl doma popis cesty od výjezdu z dálnice na letiště. Ovšem nezbylo než velmi hluboce smeknout, protože značení cesty už od dálničního sjezdu až na letiště bylo důkladné a zřetelné, prostě dokonalé!! Svítící barvou natřené cedulky se siluetou letadélka na každé křižovatce nás naprosto perfektně provedly celým městem až na letiště.

Z těchto obrázků si můžete udělat představu, že přeprava největšího RC elektroletu na světě není žádná legrace. Na je autor modelu.

K sundání centroplánu obřího Hortenu je opravdu třeba dostatek rukou.

I když se nám cesta - jak bylo zmíněno - poněkud protáhla a přijeli jsme až s podvečerem, nebylo vidět nějaký velký ruch a ani rozlehlá parkoviště-kempoviště nebyla zdaleka tak obsazená, jak organizátoři, i my, čekali. Už páteční obrovská zácpa na dálnici vedoucí na Mnichov mohla napovědět, že začínající prázdniny mnoho lidí odradí od návštěvy meetingu. Až teprve sobotní dopoledne s náporem sjíždějících se aktérů nám uklidnilo dušičku. Ze známých špiček domácích elektroletců nechyběl snad nikdo. A tak náš benjamínek Pavel konečně měl na co koukat. Obhlížení skládaných modelů bylo pro něj určitě velkým zážitkem a jeho dotazy nebraly konce. Dlužno dodat, že nikdo z dotazovaných pilotů a stavitelů neprojevoval nechuť k hovoru. Naopak ochotně a rádi odpovídali na všechny dotazy. Podle mého názoru je ve fázi sestavování modelů největší možnost obhlédnout a eventuelně si nechat vysvětlit konstrukci i stavební postupy.

Messerschmitt M 23b - nový a velice hezký model je opravdu potažen překližkou. Model postavený v měřítku 1:3.5 má rozpětí 3 400 mm, hmotnost 13.5 kg.

Motor Plettenberg 500/40/12 s vrtulí 20 x 10 Menz je napájen 2 x 33 články 1700 Sanyo. Při odběru kolem 30 A je letový čas asi 10 min. Letový projev modelu je velice hezký i v silném větru! Při té velikosti a hmotnosti se nelze divit.

Již při prezentaci dostal každý pilot jednak pozornost od sponzora, ale též propagační materiály týkající se města Rothenburg. Celý meeting provázel celkem silný vítr, který utichal až k večeru a to potom byla tlačenice na startu převeliká. Zvýšený podvečerní provoz nastával hlavně díky velmi početné domácí klubové omladině, která letový prostor zahustila dokonale. A to je jeden z dalších silných zážitků - velmi početná skupina hodně mladých modelářů, kteří se účastnili nejen na létání, ale zejména při organizaci. Na té se velkým dílem účastnili také manželky modelářů z pořádajícího klubu. Ty kralovaly rozhlehlému bufetu, kde byl výběr od masa po dorty, ale i umývárně, protože veškeré pití a jídlo bylo servírováno ve skle a na porcelánu. Připravily též sobotní diskotéku a nedělní snídani pro piloty zdarma. Někteří jedinci /nebudu jmenovat, že, Lojzo/ málem nestihnuli přesun z diskotéky na snídani. Naopak jiní využili osvětlení diskotéky k celonoční opravě modelu, který přece musí ráno startovat. Dlužno dodat, že start se nekonal, protože potom (celkem pochopitelně) zaspali.

Konkurenti - momentka, kdy se mi do objektivu dostali nosiči trik různých výrobců motorů. Celý meeting se nesl ve znamení odklonu od převodovek k oběžným motorům.

Martin (Hoeller) modelaří - co nestihnul v noci na diskotéce, snažil se dohnat po ránu, ale dopadlo to takhle ...

Za zmínku též stojí samotná plocha letiště a jeho zázemí. Letištní plocha byla oddělena od depa a diváků vysokou sítí, za tou byla stojánka modelů podél celé plochy a paralerně s ní bylo zábradlí, o které se opírali diváci, kteří tak měli dokonalý výhled jak na stojánku, tak i na samotnou plochu letiště. Dalším zajímavým a účelným prvkem je dlouhý dřevěný stůl pro přípravu modelů, který pod pracovní deskou skrýval dvě kovové "kolejničky", na které se daly připojit nabíječky po celé délce stolu. Zdrojem proudu byl solární panel na střeše klubovny. Nabíjecí proud byl omezen asi na 4-5 A.

Další příjemností byla velká pojízdná "kadibudka". Z maringotky vytvořené WC s umývárnou bylo napojeno na fekální vůz a tento celek byl napájen velkým agregátem na vlastním podvozku. Ten měl též na starosti chlaďáky bufetu a stan s diskotékou.

Co říci k samotnému létání a modelům? Sledujeme německou scénu vlastně rok a půl. Je vidět zřetelný příklon v pohonu modelů k motorům s rotačním pláštěm všech velikostí. Převratné novinky v modelech se nekonaly (ty se doufejme šetří na Aspach), ale hodně modelů, které vloni měly komutátorové motory s převodem, jsou letos poháněny rotačními AC motory s velkou vrtulí napřímo. Z baterií jsou velmi často k vidění NiMH články GP 3300 a GP 3000.

Další nový model, tedy alespoň pro nás. Dvouplošník Stampe, zde jako konverze stavebnice na spalovák, skvěle létající.

Pohled na stojánku, kde je Pavel Gotvald v družném hovoru s Klausem Seidelem - právě Klause přesvědčuje o tom, že ho má sice menší, zato ale o hodně těžší (tedy model)!!!

Poslední třešničkou na dortu bylo nedělní udílení pohárů. Jeden z nich získal od pořadatelů náš Pavel Gotvald (jel za hranice poprvé a hned tohle!) za zpracování své makety SE 5. Druhý pohár dostal jeden z nejlepších domácích pilotů a stavitelů - Christian Hoffmann - za stavbu a pilotáž svých modelů HS132 a Me209. Třetí pak mladý 12-ti letý pilot za dvoumotorový model, který si sám navrhnul, postavil a skvěle předvedl.

Pavel Gotvald se svým pohárem

Ještě jenom malou poznámku na konec. Rothenburgský klub má očividně velmi početnou členskou základnu a má velkou podporu města i sponzorů. Díky tomu pořadatelé nevybírali ani startovné, ani kempovné. Piloti mimo pozorností při prezentaci dostanou jak snídani, tak i poukázky na jídlo a pití. Takže není důvodů se obávat přijet a létat na takové akci, naopak pořadatelé jsou hrdi na účast zahraničních pilotů a neopomenou se s tím pochlubit. Doufám, že příští rok se téhle skvělé akce zúčastní daleko více českých elektroletců.
Vždyť létat je tak snadné!

Pohled na stojánku modelů z opačné strany. Sabry jsme bohužel létat neviděli, modely dorazily až v neděli.