Aspach, 28.-29.IX.2002
Po jarním výjezdu na náš první E-meeting v Německém Traunreutu, jsme tentokrát s kamarádem Lojzou Raffajem vyrazili do Mekky elektroletců celé Evropy - Aspachu, který je poněkud dále, až u Stuttgartu, což představuje něco přes 600 kilometrů cesty. Páteční večer se tiše snášel na vrchol mírného pahorku, na kterém se rozkládalo ležení příznivců tichého pohonu, obklopující úzkou asfaltovou dráhu s okolo na krátko posekaným trávníkem.Soumrak vyháněl poslední tiše bzučící eroplány z oblohy a my se dali rychle do stavění stanu.Po přivítání se známými z Traunreutu se předletová příprava zvrhla, po objevení českého ostrůvku se rozložily židle a za konzumace přinesených nápojů jsme se rozhodli komentovat noční program létajících přístrojů. Létaly různé kombinace světel a světýlek, došlo i na veliké prskavky. Horší bylo, když došlo ke srážce dvou takových světlonosičů, kterým samozřejmě upadly jejich prskavky, a následné přistání obou aparátů skončilo jako „let podle přístrojů“- totiž podle náslechu hrčení převodovek. Sobotní ráno se přihlásilo impozantním způsobem - ticho a klid ranní mlhy, husté jako mléko, několikrát proříznul burácející zvuk motoru Merlin, šířícího se v nebezpečné blízkosti země! Šílenec či co? Ano, opravdu, nějaké ranní ptáče nemeškalo a naplno otevřenými dveřmi svého Audi odpovídalo na otázku, nakolik je zvuk modelářských spalovacích motorů maketový ke svým předlohám.
Nicméně pomalu se zvedající mlha odhalila docela dlouhou frontu pilotů, čekajících na odbavení modelů i vysílačů. Kupodivu nikdo nepředbíhal a tak stály svorně vedle sebe kapacity jako Christian Hoffmann, Klaus Seidl či naše maličkosti. A aby jedna fronta nebyla málo, hnedle se pokračovalo v další. Tentokráte s modely v řadě, které poslušně čekaly, až na ně dojde místo na startovní dráze. Fronta byla místy opět nechutně dlouhá a tak jsem zaregistroval modely, které si za celý den ani neskočily. Většinou ale šlo o takové, u kterých mě to moc nemrzelo (zajímaly nás hlavně velké polomakety), a věřte, bylo na co se dívat! Všech 276 létajících aeroplánů bych se pokusil roztřídit do několika podskupin: Dopravní letadla - poměrně početná skupina, největší z nich byl Herkules C-130 s šesti metry rozpětí, 19.8kg váhy a čtyřmi motory Marx GT si vezl 48 čl. 1900 Sanyo. Těsně za tímto „drobečkem“ byla Teta Ju 52/3m o rozp. 4.85m, 19.5 kg váhy, 3 motory s rotačním pláštěm LRK a 2 x 24 čl. 2400 Sanyo. Nutno říci, že předváděné lety byly opravdu impozantní.
Jety - na naše poměry početně zastoupená skupina. Od různých účelových žiletek až po opravdové skoromakety skvěle létajících modelů. Nejpůsobivější lety podle mě předváděl již zmíněný Ch. Hoffmann, který přivezl k zalétání(!) nový model Henschel HS 132, což je pouze v prototypu realizovaný střemhlavý bombardér z konce války. Model podobající se Heinklu Salamandru poháněný dmychadlem s motorem HP 355/37/5 se 30 čl. 2000 Sanyo o rozpětí 1,56 m vážil 5,4 kg a předváděl velmi realistický let s charakteristickým svistem turbíny. Ještě více ale na mě snad zapůsobil let modelu Me-262 Schwalbe o rozpětí 2 m, váze 5,3 kg, poháněné dvěma dmychadly s motory Ultra 930/6 a 32 čl. Sanyo 2400. Tenhle model má Christian už asi pět let a je vidět, že ho má pevně v ruce. Kdo neviděl - neuvěří. Samozřejmostí jsou v téhle kategorii zatahovací podvozky a to většinou elektrické značky Giezendanner ze Švýcarska.
WW II válečníci – další skupina, od rozpětí 80 cm a Speed 400 až po 1,84 m P-51D Mustang, váha 5,8 kg, motor Ultra 1800, převod 1:2,4, 28 čl. 2000 Sanyo. Kupodivu zde nepříliš početná skupina (pokud neberu v potaz modely do rozpětí 1,3 m, které létají bez podvozku), tak zastoupena třemi Mustangy a jednímMe 109.
Racery a meziválečné období - nejhezčí a snad i největší mezi nimi byl Laird Solution (rozp. 160/140 cm, váha 6 kg, motor HP 355/30/5, převod 4:1 a 24 x 2400 Sanyo). Velice hezky létající akrobatický dvouplošník Stampe o rozpětí 2,2 m, 7,7 kg, poháněla Ultra 2000 přes převod 2:1 se 30 x 3000 Sanyo a vrtulí 20 x 8. Jiný působivý akrobat se dvěma křídly, Bucker Jungmann o rozp. 1,8 m a hmotnosti 6 kg poháněl HP 370/40 s převodem 4:1, vrtulí 21 x 14 Menz se 36 čl. Sanyo 2400. Jinak hlavně mládež létala s malými polomaketami Gee Bee Sportster velikosti 1 m rozpětí, poháněné od 480 s převodem až po malé Megy 16/15/7. Někdy až osm těchto modelů ve vzduchu připomínalo komáří rej - klubový dorost, soustředěný kolem nám známého Juergena Bestenlehnera, který se zúčastnil letošního ročníku Mega Cup, konaného v létě v Brně.
WW I - hodně zastoupená kategorie, od malých polystyrenů až po opravdové skvosty. Mezi nimi nesporně kraluje S.E. 5a Klause Seidla, rozpětí 2 m, váha 2,9 kg!!, motor Ikarus 500/3, 4.2:1 a 10 čl. 2400 Sanyo. Model ve vzduchu předvádí doslova taneční kreace a jeho let je až neuvěřitelně pomalý. Za mírného větru předvádí couvání a chová se jako ohromný slow flyer. Vzhledem k váze je až neskutečně hezky zpracován a ze dvou metrů je téměř dokonalý. Letovým projevem se mu hodně podobal Tiger Moth Thomase Maiera o rozpětí 1,8 m a váze 1,3 kg(!), s motorem Kontronik BL 400/29, 2.6:1 a 8 čl. GP 3300. K těmto „peříčkům“ lze přiřadit ještě Vickres No.4 Wernera Eckera, který při 2 m vážil 1 950 g s pohonem Ultra 930/6, 3.6:1 a 10 čl. 2400 Sanyo.
Větroně - ne příliš zastoupená kategorie, kupodivu se vyskytovaly spíš „čisté“ kluzáky, za motorizované snad Mini Nimbus o rozp. 3,29 m, váha 3 kg, motor Ultra 930 s převodem 2,6:1 a 12čl. Sanyo. Zato se hodně létalo s modely (tzv. Schlepper - vlečnou) ať už to byly polomakety, či účelové stroje. Parametry jednoho takového speciálu: rozpětí 2 m, váha 4,2 kg, motor Actro 40/6 a 30 čl. 2400 Sanyo, vrtule 20 x 10 Menz. Napřímo, jak jinak u Actra. Nebo Pilatus Turbo Porter 2,6 m, 7,2 kg, Actro 40/6 a 30 čl. 2400 Sanyo s vrtulí Menz 20x10. Tito „tažní koně“ vlekaly větroně přes 4,5 metru hravě, podobně propagační transparenty nebo výsadek parašutisty.
Jinak velké množství modelů těžko zařaditelných, létající kachny Moorhuhn, delty, stínové akrobaty z polystyrenu, z USA přivezený pták, který opravdu mával křídly nebo Naboo Fighter ze Star Wars (- tak tohle až si přečte můj synek, tak ti neodpustí chybějíci fotečku - pozn. webmastera). Vrtulníků nepočítaně - od splašených trubek po opravdu hezké polomakety. Vrcholem setkání mohl být let Hortenu IIIe o rozp. 10,5 m, váze 19,4 kg, který měl novou pohonnou jednotku a to střídavý rotační motor LRK. Tady byl ale kámen úrazu, neboť motor si odmítal rozumět s regulátorem a nechtěl dát plný výkon, takže let se nekonal, i když 60 čl. 3000 Sanyo bylo připraveno stejně jako napjaté obecenstvo. Dlužno dodat, že tento model jsme již letět viděli a to na jarním E-meetingu v Traunreutu, kde ho ještě poháněly dva motory Ultra 3500/8 přes převod 2,8:1. Takže po loňské účasti Juraje Tinky se letos počet účastníků z České republiky rozšířil, s ním a se dvěma Moravami přijel i Zdeněk Raška a známý poutník po modelářských akcích – Lojza Raffaj se svým Piperem J3 Cub , kterému úspěšně sekundoval jeho syn s Z-37T Agro Turbo a Staňa Valnoha s dvouplošníkem Knight Twister .
Nedělní program jsme krátce před polednem opustili, cesta domů je opravdu dlouhá, ale zážitky z tohoto setkání se budou ještě dlouho zpracovávat v našich myslích. Snad bude příští rok „český ostrůvek“ ještě větší a snad se podaří na některé naše E-meetingy přivézt alespoň zástupce evropské špičky v těchto modelech. První vlaštovkou snad může být účast kamarádů z Německa na jarním Mega Cupu v Brně, kde patřili k nejvytíženějším informačním zdrojům, což také s radostí konstatovali. |
