S.E. 5a

Myslím, že toto je jeden z modelů, které posunují elektromodely v kategorii polomaket o hodný kus kupředu. Zvolená velikost (měřítko 1:4) je sama o sobě už pěkná troufalost, nalézt totiž vhodný kompromis mezi váhou a pevností u takového modelu je buďto štěstí, nebo kus práce s kalkulačkou.

Tvůrce totiž nemůže použít osvědčené a zavedené metody stavby, pokud chce zachovat vzhled a detaily přiměřené této velikosti a pokud nechce mít z modelu létající dlažební kostku, musí stále přemýšlet, a hlavně vážit, vážit a vážit.

Protože se mi nepodařilo vypáčit ze stavitele vlastní popis modelu, pokusím se ho zprostředkovat z fotografií a vzpomínek.

Křídla: základ je z uhlíkových trubek (zřejmě 6 a 4 mm), balzová náběžka, odtokovka zřejmě z kulaté špejle. Žebra z balzy 1.5 mají klenutý profil, k první trubce (nosníku) jsou ještě vložena položebra.
Horní i dolní křídlo je ze dvou polovin, horní se spojuje centroplánem, který je pevnou součástí trupu.

Zajímavé je, že nejsou spojeny žádnou spojkou, pouze vyčnívající kousky uhlíkových trubek zajišťují polohu. Tuhost systému pak zaručuje funkční výplet z lanek.
Potah křídel je z fólie. Křidélka ovládají serva v dolním křídle a přes táhla jsou ovládána i křidélka horní.

Trup má základ ze smrkových nosníků 3x3 mm, rovné plochy jsou potaženy balzou 1.5 mm, a se spoustou příček a diagonál. Fotografie pěkně dokumentují jeho provedení. Konstrukce ocasních ploch je také zřejmá z fotografií.

Podle mého názoru je velmi zajímavé řešen podvozek s centroplánem. Základ tvoří uhlíkové trubky, které jsou protaženy do trupu a pospojovány „á la Franz Schmidt“- tzn. omotány uhlíkovým rovingem a prolity vteřinovým lepidlem. Centroplán i podvozek je opět „zavětrován“ lanky.

Pohon modelu obstarává v současné době motor Ultra 930/8 s převodem 4,2:1 a vrtulí Maro 22 x 12. Na fotografiích je vyfocena ještě starší pohonná jednotka s motorem Ikarus 500/3 Brushless.
Box pro uložení baterií je na dně trupu před podvozkovými vzpěrami a vejde se do něj 8-mi nebo 10-ti článek velikosti SC.

Letový projev díky plošnému zatížení může být realistický, pokud tedy ovšem konstruktér a pilot v jedné osobě tomu tak chce. Většinou tomu tak není, a SE 5 předvádí ve vzduchu až neuvěřitelné „vylomeniny“, které jsou možné právě pouze díky extrémně nízkému plošnému zatížení a tudíž malé rychlosti letu. Pomalu se točící obrovská vrtule ofukuje značnou část křídla a přispívá tak ke skvělým letovým vlastnostem modelu. Přál bych každému z Vás tento eroplán vidět ve vzduchu a mít tak možnost se pokochat majestátností letu, který je podpořen měkkým hrčením převodovky vlastní konstrukce.

-sv-

Zpět na seznam